Košík
0
0,00 Kč
O nás
"O nás" - rozuměj o mě a všech těch roztočených kouscích dřeva z různých koutů světa. Nebo taky o mě a Sofii - pomocníkovi, co vůbec nepomáhá. Typická borderka (slovy automechanika: "je prostě čiplá"), co mě dokáže upřeně sledovat a čekat, až jí kopnu míček, uzel, klacek, ...cokoliv, co mi postupně nanosila a položila pod roztočený soustruh. Radostí, že se dočkala, pak rozveze všechny hobliny napadané do její husté srsti po domě. ...a vrátí se ke mě do dílny pro nové.
Nebo taky o mě a mé rodině, co si utíká oddechnout od Prahy na chalupu - na Kokořínsko, do Máchova kraje plného kopců, lesů, pískovcových skal, rybníků a nádherného dřeva.
"Chci tvořit krásné věci, ...i kdyby na tom nikomu dalšímu nezáleželo."
Utíkám do dílny, co to jen jde. Miluji čas, kdy odejde den a vystřídá ho noc. Dům utichne, povinnosti denního světa pohltí tma a "přestanou existovat". Jsem tu jen já a mé dřevo, ...dlouho, dlouho do noci.
Dřevo je zázračný přírodní materiál
Nenajdeš druhý stejný kus. Každý má svou osobitou kresbu a své specifické anomálie. Z tvůrčího pohledu je to skvělá věc - pracuješ s jedinečným materiálem. Pokaždé je jiný. A pokud navíc pracuješ rukama, nikdy neuděláš druhou věc naprosto stejně. To dělají jen stroje. Zanecháváš za sebou krásné a dnes tolik potřebné stopy po člověku.
"Dřevo jde s léty do krásy. Poprvé s každým svým dalším letokruhem a podruhé doma, spolu s tebou - s každým tvým dalším letokruhem."
Kdyby se mě někdo zeptal, jaké dřevo máš nejraději, řekl bych:
"dub, ...je tvrdý a trvanlivý, ...lidé ho používají od nepaměti. Je to král". Jenže kdyby se mě zeptal o týden později, řekl bych bez váhání: "jasan, ...krásně kreslí, je pružný, na soustruhu nedělá neplechu, ...". A za měsíc bych jednoznačně prohlásil za nejoblíbenější dřevo ořech - pro jeho ušlechtilost, kontrast mezi jádrem a bělí, pro to, jak mě pokaždé znovu překvapí.
Další týden by to vyhrála spaltovaná bříza, protože mě nadchla svou lehkostí a úžasnými kreacemi, co v ní zanechala houba. A pak javor a pro jeho noblesu a jemnost . Akát by to vyhrál za ten pistáciový nádech a neskutečnou hustotu, díky které jde vyleštit až do skla. Habr za nejtvrdší dřevo ve zdejších končinách a za snad největší bělost, co jsem kdy viděl...
...a teď jsem si přivezl úchvatný jilm a platan, které určitě prohlásím za krále dřeva hned, co je upnu do soustruhu :)
Ruční soustružení je tvůrčí proces
Dřevo se šlechtí pomalu a postupně. Nejprve ho na soustruhu odebráním nepřesností "zklidním". Až když srovnám povrch tak, že dláto klidně klouže po obvodu a plynule ubírá materiál, začínám tvarovat.
"Formuji neforemné, odkrajuji nepotřebné, nahlížím do nitra, s klidem a rozvahou mířím až k srdci."
Při soustružení dřeva mě provází celá směsice pocitů. Nedočkavost, radostné tetelení z unikátního materiálu, ...ale i strach, úzkost a svazující zodpovědnost, abych to nepokazil - klasická rozpolcenost kreativní tvorby, kde není, na rozdíl od Photoshopu, tlačítko "krok zpět". S tím vším se mísí i povznášející pocit objevování, když se dřevo začne "otevírat a kreslit".
Jako fotograf říkám: "Musíš se umět dívat". To je základní pravidlo u všech kreativních profesí, umělecké soustružení nevyjímaje. Často roztáčím soustruh s konkrétním plánem, ale když se pak začne dřevo "otevírat", objeví se věci, na které bych měl, navzdory logice, reagovat a přizpůsobit nebo dokonce změnit původní záměr. Říkám tomu, že mi dřevo říká, co ode mě chce. Je to boj pravé a levé mozkové hemisféry - boj mezi řemeslnou logikou a uměleckou intuicí a představivostí.
Mám rád funkční minimalistický design, který nechá vyniknout samotné dřevo a jeho přirozenou kresbu. Spáry, praskliny, cestičky po červotoči ... tohle vše se standardně považuje za vady dřeva. U ručního soustružení je to naopak krásná anomálie, která dodává dřevu charakter a jedinečnost. Byla by škoda to udusit pod vrstvou dalších zbytečností a soustružnického ega.
Krása je, že tuhle práci neuspěcháš
Celé mé tvoření se odehrává v malé dílně s velkým soustruhem :). Mám vedle postavený i obrovský dřevník, kde pomalu a v klidu dosychají dřevěné poklady. Když se na ně při snídani dívám z okna kuchyně, představuji si, co z každého kusu dřeva vyrobím. To mi vždy roztočí hlavu na plné obrátky, že ani nemohu dosnídat a s hrnkem kafe v ruce, klopýtaje přes mou všude přítomnou border kolii Sofii, vyrážím do dílny.
"Dřevo má dva životy: ten první venku v přírodě, …ten druhý s tebou doma."
Do každého výrobku vkládám spoustu času a energie, proto si pečlivě vybírám i počáteční materiál a soustružím jen z vybraného tvrdého dřeva s hezkou kresbou. Hodiny přípravy motorovou a pásovou pilou, hodiny soustružení, povrchové úpravy, přírodní oleje a vosky ...tohle prostě neuspěcháš. Každý kus dřeva, co mi prošel rukama, má svůj příběh a historii, na kterou se snažím navazovat.
Co dál?
Rutina zabíjí kreativní mysl. Stále musím zkoušet něco nového a posouvat své limity. Po malé přijde velká, po velké ještě větší a pak honem upnout do soustruhu něco úplně jiného.
"Zapomeňte na "sériovky". Ty neumím :)"
Za poslední roky jsem se naučil ovládnout i sklo (řezat, brousit, leštit, pískovat,...), a tak kombinuji dřevo i se sklem. Mám tenhle noblesní svazek jiskřivého skla a kresebného dřeva hrozně rád.
Vždy, když něco potem a krví (myšleno doslova) dovedu k dokonalosti - splňujíc definici "to chci mít u sebe doma", cítím se na konci mise a už pokukuji po nové výzvě. Vyladil jsem takhle koncept olejových lamp, dřevěných měnitelných svíček, skleněno-dřevěných váz nebo dřevěných stolních hodin. Teď jsem dokončil misi dekoračních lamp. Znovu jsem se pral a trápil, aby to bylo opravdu ono - v každém detailu.
